Telnice
Telnice
Na Telnici je spousta nádherných míst, ale já konečně našla místo, které mne moc upoutalo a tak se tu budu snažit zaznamenat informace, které se mi podaří zjistit z různých zdrojů.
Tak nejdříve trochu informací o Telnici vůbec = zdroj WIKIPEDIE:
"Obec se skládá ze tří částí. Přední, Stření a nejstarší Zadní. Telnice vznikla jako osada lesních dělníků. Kromě těžby se však obyvatelé zbývali také zemědělstvím, tkalcovstvím a pletařstvím. Pro velké množství srážek (průměr 900 mm oproti 540 v Ústí nad Labem) bylo zbudováno několik mlýnů, pila a palírna. Od roku 1371 se zde těžila železná, měďnatá, olověná a stříbrná ruda, která se tavila v Chlumci v tzv. Šmelcovně - dnešní areál U Šmelce. Koncem 18. století byla pro nevýnosnost těžba ukončena. Počátkem 20. století byl ve Střední a Zadní Telnici otevřen důl Segen Gottes a barytová štola. Sloužily pro Spolchemii k zásobování sirníky pro výrobu kyseliny sírové. Po této těžbě dnes zbyly jen haldy západně od konečné autobusu a při dně údolí pod restaurací. Stavba loveckého zámečku hrabat Ledebourů z roku 1832 směrem k Nakléřovu souvisí rovněž s těžbou. Majitelé se ji pokusili obnovit, ale opět byla jako nerentabilní záhy roku 1890 zastavena. Od roku 1912 do roku 1956 využívali obyvatelé pro spojení s Ústím nad Labem elektrickou dráhu číslo 1, která měla svou konečnou stanici pod nádražím.
Roku 1890 zde město Ústí nad Labem zřídilo sběrné nádrže pro městský vodovod. V dolní části byla léta 1901 založena továrna na porcelán s 8 pecemi. Vyráběla elektroporcelán a izolátory, které se vyvážely do Kanady a Austrálie. V době největšího rozmachu zde pracovalo na 580 dělníků. V pozdějších letech se zde vyráběly hrnce a další kuchyňské náčiní.
V obci se nachází novogotický Kostel sv. Josefa z roku 1910. Nechal jej vystavět chlumecký hrabě Westphalen zu Fürstenberg. Novogotická kaple ve varvažovské části obce pod železniční tratí pochází z roku 1860.
Po roce 1945 se obci nevyhnul odsun německého obyvatelstva s čímž souviselo i snížení počtu obyvatel a zániku některých stavení. Tento osud se nevyhnul ani loveckému zámečku (vyhořel v padesátých letech) z které dodnes zbyla jen kaple a stáje pro koně, které dnes využívají lesníci.
Telnice je dodnes oblíbeným střediskem pro zimní turistiku, která nabízí hned několik sjezdovek (Rudný, Meva ...), ale je též napojena na běžkařskou krušnohorskou magistrálu. Jako zajímavost je nutno uvést, že v Telnice byla vůbec prvním rekreačním střediskem v Československu, kde bylo spuštěno a provozováno umělé zasněžování.
Z oficiálních stránek obce Telnice:
O Telnici se mluví již od roku 1371 v souvislosti s důlní činností na Rudném vrchu. Z křemenatých žil se zde těžily rudy železa, mědi, olova, zinku a stříbra. V 18. století byla těžba zastavena. Dolování a také těžba dřeva přivedly do údolí Telnického potoka horníky a lesní dělníky, kteří zde založili několik osad, které se postupem času spojily v dnešní obec - Telnici. Mezi významné držitele Telnice před rokem 1627 patřili majitelé Chlumce a Všebořic Kelblové z Geisingu. Jedni z posledních majitelů byla hrabata z Wetphalen, majitelé Chlumce a Krásného lesa a Ledeburové, držitelé Všebořic. Ledeburové vystavěli dnes již zaniklý telnický zámek a kostel.
A tak nyní přejdu k tomu úžasnému místu:
Kaple - součást zaniklého zámeckého areálu Ledebourů
Stavba loveckého zámečku hrabat Ledebourů z roku 1832 směrem k Nakléřovu souvisí rovněž s těžbou.
Je zde hrobka se jmény:
Ferdinand Ledebour Wetphalen + Leopoldina Ledebour Wicheln rozená Thun Hohenstein
Nalezená jména na "Ledebour":
August hrabě Ledebour-Wicheln, Adolf Benno hrabě Ledebour-Wicheln, František hrabě Ledebour-Wicheln, Leopoldina kněžna Thun - Hohenstein a Leopoldina,Marie Karolína a Jan hrabě Ledebour-Wicheln, Jan hrabě Ledebour-Wicheln, Leopoldina hraběnka Ledebour-Wicheln
A informace ze stránek http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=5707
Ledebour [Milan Gruber Bouška 26.1.2008]
Byl majetkem hraběte Adolfa Ledeboura (zakladatele vsi Adolfova v Krušných horách a zámečku při nakléřovské silnici, z toho zbyla do našich dnů jen kaple).
Tehdejší majitel panství Všebořice a Březnice (Kr. Březno), hrabě Adolf Ledebour se rovněž zapojil do dolování. Kolem Všebořic byly doly Albín, Ferdinand, Jan Nepomuk, Antonín, František, Klemens, Terezie, Engelbert… Pro špatnou kvalitu uhlí (kapucínek) bylo postupně od těžby upuštěno a těžní jámy zanikly. S jejich pozůstatky se běžně zaměstnanci pozdějšího dolu Gustav II (Ant. Zápotocký) setkávali při těžbě.
Přispěl: Milan Gruber Bouška
Majitel Všebořic August Ledebour – Wicheln si poblíž vsi, při silnici na Nakléřov, nechal ve čtyřicátých letech 19. století postavit poblíž starší myslivny lovecký zámek. Jednalo se o soubor tří patrových budov krytých střechami s množstvím vikýřů, doplněný v polovině téhož věku novogotickou kaplí. Hlavní zámecká budova měla po posledních úpravách podobu obdélného stavení, jehož jižní fasádu členilo v přízemí sedm os se středním vstupem, kdežto v patře byla mezi dvěma krajními okny umístěna trojosá prosklená pavlač. Budovu kryla valbová střecha s mnoha malými vikýři. Po úpravách areálu ze závěru 19. století bylo jižní průčelí zvýrazněno velkým vikýřem s jedním oknem zakončeným obloukem, po jehož bocích se nacházely dva menší vikýře opatřené rovněž okénky. O vnitřní dispozici zámku nevíme bohužel nic.
Západně od zámku sloužícího rovněž jako myslivna stávaly další dva objekty, využívané zřejmě pro zajištění provozu zámku a myslivny. Celý areál v podobě před úpravami zachytila katastrální mapa obce Knínice, na níž jsou patrné všechny tři budovy a zcela vlevo kaple.
Zmíněným úpravám ze závěru 19. věku podlehly především vedlejší budovy. Samotný zámek byl spojen krytou chodbou v úrovni patra se sousedním objektem, rozlehlé patrové stavbě o devíti okenních osách kryté sedlovou střechou. Rovněž o její vnitřní dispozici nemáme žádné konkrétní zprávy, ostatně obdobně jako o třetí patrové budově, jejíž jižní průčelí zvýrazňoval rizalit. Telnický lovecký zámek patřil Ledebourům až do čtyřicátých let našeho století. Majitelé ho využívali především ke krátkodobým pobytům. Po roce 1945 byl převeden do správy státu. Novým uživatelům však sloužil jen krátce. Záhy přestal být využíván, zpustl a jeho zanedbaná stavba podlehla v sedmdesátých letech demolici.
Telnický lovecký zámek byl dokladem jednoduchého panského sídla vystavěného pro sezónní pobyty vrchnosti. Sice se jednalo o drobnou stavbu místního významu, leč velice zajímavé bylo architektonické řešení jižního průčelí s velkou střední pavlačí. Jelikož pak demolici objektu nepředcházel podrobný průzkum, jeho stavební vývoj zřejmě zůstane nepoznán. Ústecko bylo demolicí telnického loveckého zámku ochuzeno o stavbu, nemající v regionu obdobu. - Hrady, zámky a tvrze na Ústecku - PhDr. Jiří Úlovec (Město Ústí n. L. 2002).
Vloženo: 14.12.2012
Zámek vzal za své ke konci světové války jak od Němců tak patrně i od prvních "dosídlenců" co jezdily do pohraničí bohatnout (R.B.) a v 50 roce vyhořel. Z původních staveb ještě stojí konírna. Za kaplí je zachovalá hrobka do které se dvakrát vloupali a ti co to udělali tak pokaždé to špatně odskákali na zdraví. Hrobka je zaplavena vodu. Zámecký pán který je na obrázku(před kaplí) prý nenechal žádnou sukni bez povšimnutí.
Jako první příslušník české větve rodu je zmiňován roku 1657 rytíř Jan Jetřich z Ledebouru, jenž zdědil Golčův Jeníkov. Roku 1659 přikoupil Žestovice a roku 1660 Kluky. Dne 19. června 1669 byl povýšen do panského stavu a roku 1676 koupil Peruc. Po smrti Jana Jetřicha zdědila panství Mechtilda Beatrice, rozená von der Reck, v jejímž majetku byly také Vahančice. Peruc vlastnil Alexandr Jindřich z Ledebouru a od roku 1712 Alexander Jan z Ledebouru, jenž roku 1725 přikoupil Liblín. Alexandr Jan dne 8. června 1758 umírá a dědicem se stal Kašpar Benedikt z Ledebouru, c.k. komoří, jenž prodal Peruc. Sňatkem s Antonií ze Solmsu (celkově byla jeho třetí manželkou) získal Kostomlaty a Křemýž. Roku 1790 Kašpar Benedikt zemřel a majetek byl rozdělen. Liblín zdědila jeho dcera Marie Josefa, provdaná Wurmbrandová. Kostomlaty a Křemýž získal August ml. z Ledebouru, syn Augusta z Ledebouru a Bedřišky z Wendtu. Ten se roku 1804 oženil s hraběnkou Terezií Hartigovou, čímž získal Horní Beřkovice, roku 1811 navíc přikoupil Březnici u Ústí nad Labem. Dne 26. listopadu 1807 byl majestátem povýšen do hraběcího stavu. Roku 1846 majetky (Kostomlaty, Křemýž, Všebořice a Milešov) zdědil Adolf z Ledebouru, jenž měl s manželkou, hraběnkou Johannou z Nostic-Rienicku, dceru Karolínu (manželka svobodného pána Bohdana Hrubého z Jelení) a syny Jana z Ledebouru a Františka z Ledebouru.
Významnou společenskou a politickou roli hrál člen rodu Eugen Ledebur-Wicheln (1873-1945), který v meziválečném období zasedal v československém senátu za Německou křesťanskosociální stranu lidovou.[1][2][3][4] Johann Ledebur-Wicheln (1842–1903) byl zase ministrem zemědělství Předlitavska koncem 19. století.[5][6]
Majetek
- hrady - Kostomlaty
- zámky - Horní Beřkovice, Kluky, Ledebour, Liblín, Milešov, Peruc
- obce - Březnice u Ústí nad Labem (dnešní Krásné Březno), Golčův Jeníkov, Křemýž, Vahančice, Všebořice, Žestovice
Dále jsem se zaměřila na hledání Leopoldiny, ta mne moc zajímala:
Thun-Hohensteinové Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
![]() Erb rodu podle Siebmachera | |
Země | České království |
---|---|
Mateřská dynastie | Thunové |
Tituly | Hrabata |
Zakladatel | Kryštof Šimon Thun-Hohenštejn |
Rok založení | 11. století |
Thun-Hohensteinové jsou šlechtický rod, který pocházel z val di Non, v jižním Tyrolsku, dnešní Trentino. Patří mezi nejstarší hraběcí rody v říšských zemích.
První zmínky o nich se objevují v 11. století, později se členili do několika větví.
Na české území přišel během stavovského povstání jako první Kryštof Šimon ve službách císaře Ferdinanda II., který jej odmění možností levně nakoupit zkonfiskované statky a novým titulem hrabě z Thunu a Hohensteinu. Kryštof Šimon byl členem maltézského řádu a proto neměl vlastní potomky, tudíž si na papeži vymohl výjimku, že svůj značný majetek smí odkázat svému bratru Janu Cyprianovi. Rodové jmění v průběhu staletí rozdělili na tzv. tři majoráty: klášterecký, děčínský a choltický, tj. panství v severních a východních Čechách. Následovníci rodiny majetek dále rozmnožili, hlavně na Děčínsku.
Franz Anton (1786-1873) podporoval zakládání odborných škol a knihoven. Joseph Mathias se věnoval studiu českého jazyka a literatury, byl členem Královské společnosti nauk, počítal se mezi vůdce stavovské pozice v roce 1848. Jeho syn Leopold Lev patřil mezi spoluzakladatele Matice české a zasedal ve výboru Musea Království českého.
Většina příslušníků rodu patřila k čelním představitelům české státoprávní šlechty, řadili se spíše ke konzervativcům, mnozí působili v 19. století ve vysokých státních službách. Řadili se k nadšeným stavitelům, pět paláců v Praze nese jejich jméno. V jednom sídlí britské, v druhém italské velvyslanectví, třetí byl zbořen, čtvrtý stojí v Nerudově ulici a poslední ve Sněmovní ulici, který české stavy nechali upravit pro zasedání Zemského sněmu. Zde za první republiky sídlil senát Národního shromáždění. Nyní v této budově má sídlo Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky.
František Antonín Thun (1847-1916) působil jako zemský a říšský poslanec, v letech 1889-1896 a poté v letech 1911-1915 vykonával post místodržitele v Čechách. Těsně před koncem 19. století zastával funkci rakouského předsedy vlády. Jako místodržitel podporoval tzv. Českou korunu, měl zásluhu na úspěchu Zemské jubilejní výstavy v Praze v roce 1891. Snažil se o porozumění mezi Čechy a Němci. Roku 1911 získal knížecí titul, stal se čestným občanem Prahy.
Dnes žijí členové rodu především v cizině, kam odešli po roce 1945, kdy u nás zůstal jediný příslušník Thunů[zdroj?].
Erb
V upraveném erbu byla dvě pole se zlatým břevnem, v modrém poli měli ještě další dvě s polovičním orlem a stříbrném břevnem v černém poli. Uprostřed v srdečním štítku nosili znak vymřelého rodu Caldes.
Příbuzenstvo
Spojili se s Vratislavy z Mitrovic, Schwarzenbergy či Chotky.
Pořád se snažím nají informace o její postavě:
http://www.angelfire.com/realm/gotha/gotha/thun.html
Clothilde Johanna Leopoldine (< xml:namespace prefix = st1 />5 Jan 1854-16 Sep 1934
Anna Maria Wilhelmine Leopoldine Eugenie Karoline Franziska Johanna Josepha (Tetschen 19 Mar 1903-Garmisch-Partenkirchen 20 Nov 1943
Leopoldine (Verona 21 Jan 1857-Bozen 4 Jul 1911); m.Prague < xml:namespace prefix = st1 />14 May 1877 Franz Gf von Ledebur-Wicheln (Prague 16 Apr 1844-Tellnitz 7 Oct 1893)
Leopoldine, Gräfin von Thun und Hohenstein

Mutter: Leopoldine, Gräfin von Lamberg, baronesa von Stein und Guttenberg * 09.04.1825

Heiraten: Praga 14.05.1877 Franz, Graf von Ledebur-Wicheln * 16.04.1844
Kinder:
- Leopoldine, Gräfin von Ledebur-Wicheln * 27.03.1878
Friedrich, Graf von Toggenburg
- Maria Karolina, Gräfin von Ledebur-Wicheln * 03.09.1881
Leopold von Hennet
- Johannes Maria Ignatius, Graf von Ledebur-Wicheln * 13.10.1891
Hedwig von der Broele gen. Plater
Dále sleduji dceru Leopoldine, Gräfin von Ledebur-Wicheln:
Krzemusch b. Teplitz, Böhmen 27.03.1878 + Bozen 07.12.1953

Mother: Leopoldine, Gräfin von Thun und Hohenstein * 21.01.1857

Marriages: Friedrich, Graf von Toggenburg * 12.07.1866
Children
- Maria Leopoldine, Gräfin von Toggenburg * 29.05.1898
Hermann Kaspar
- Josephine Maria Virginie, Gräfin von Toggenburg * 14.07.1899
- Leopoldine Maria, Gräfin von Toggenburg * 18.04.1901
- Maria Concetta Theresa, Gräfin von Toggenburg * 14.10.1902
Franz Rudolf Joseph Maria Anton Innocenz Aloysius Ignatius, Graf von Seilern und Aspang
Maximilian Elias Bernhard Maria Aloisius, Graf von Kielmansegg
- Paul Maria Prosper Heinrich Georg, Graf von Toggenburg * 09.04.1904
Heather Helen Haseltine
- Franz de Paula Maria, Graf von Toggenburg * 20.06.1911
Gabriele, Freiin Wenzl von Sternbach
- Maria Antonia, Gräfin von Toggenburg * 30.08.1916
Michele Pericoli
http://www.geneall.net/D/per_page.php?id=583033
Dále sleduji Maria Karolina, Gräfin von Ledebur-Wicheln:
Tetschen 03.09.1881 + Hörmanns 16.06.1945

Mother: Leopoldine, Gräfin von Thun und Hohenstein * 21.01.1857


Mother: Leopoldine, Gräfin von Thun und Hohenstein * 21.01.1857

Children
- Franz Johann, Graf von Ledebur-Wicheln * 01.09.1919
Godula Johanna Sidonie Maria Margarete Elisabeth Claudine von Pfetten
- Leopoldine Johanna Maria Hedwig, Gräfin von Ledebur-Wicheln * 03.08.1920
Friedrich Wolfgang Felix, Graf von Ballestrem
- Adolf-Eugen Maria, Graf von Ledebur-Wicheln * 22.09.1923
- Maria Johanna Antonia, Gräfin von Ledebur-Wicheln * 21.08.1926
Základní tipy:
- Používejte často nové bloky.
- ENTER = nový odstavec.
- SHIFT+ENTER = nový řádek.
- Obrázek je nejprve třeba nahrát na server přes Vložit obrázek a Správce souborů.
- Obsah z Wordu vždy přenášejte přes Vložit z Wordu.
- NEpoužívejte mezerník pro zarovnávání objektů.
- Stiskněte tlačítko listování.
- U bloků, které mají být skryty, vyplňte nově zobrazené textové pole.
- Všechny bloky s vyplněným listováním budou na stránkách skryty kromě prvního v pořadí.
- Tlačítko přidat odkazy vytvoří nový blok se zástupcem, který bude na stránkách nahrazen odkazy. Tyto odkazy budou shodné s vyplněnými nadpisy u listování a budou přepínat příslušné bloky.
- Ze všech bloků, které mají vyplněné listování, bude zobrazen vždy pouze jeden. Bloky, které nemají vyplněné listování vůbec, budou zobrazeny vždy.
- Pokud chcete skrývat i první blok listování, vytvořte na jeho místo nový prázdný blok a použijte pro jeho nadpis výraz: %empty%
- Chcete-li při přepnutí bloku rolovat okno na horní část bloku, přidejte za text bloku výraz: %top% (např.: Dovolená%top%)
Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...